Za vodou

Na Smíchově o pouti na rynku, na rynku,
potkal voják rozmilou Márinku, Márinku.
Zeptal se jí zvesela, jestli by ho nechtěla,
že byl jako malovaný, řekla celá zardělá.

Za vodou, za vodou, před Vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček.

Z večera na Vejtoni u vody, u vody,
chodí vojak okolo hospody, hospody.
Měsíček když vzešel jas, zavolal ho dívčí hlas,
a pak poznal, že ta světská láska není žádny špás.

Voják nikdy netuší, neví dnes, neví dnes,
nebude-li zítra spát v poli kdes, v poli kdes.
Milé musel sbohem dát, s regimentem pryč se brát
a na její sladké sliby v dáli vzpomínat.