Přes dvě vesnice

Já nevím sám, co jen to mám, že těm očím tvým,

když mám to říct, čím dál tím víc, vůbec nevěřím.

Proč, věčně lhát jen máme, když už je to znát.

Zůstanu sám, nepřijdu k vám, přestanem si psát.

Říkej co chceš, všechno je lež, já se nemýlím,

dnes už tě znám a všechno mám, černý na bílým.

Nebyla jsi včera doma, to je znamení.

Proto jsem hned, už naposled, psal ti ve psaní:

Přes dvě vesnice já chodil za tebou

rok dva měsíce prosil o lásku tvou

dnes už tě nechci všechno už je pryč

já zahodil od těch vašich vrátek klíč

dnes už tě nechci všechno už je pryč

já zahodil od těch vašich vrátek klíč