Montgomery

Déšť ti, holka, smáčel vlasy, z tvých očí zbyl prázdný kruh,
kde jsou zbytky tvojí krásy, to ví dneska snad jen Bůh.

Z celé jižní eskadrony, nezbyl ani jeden muž,
v Montgomery bijou zvony, déšť  ti smejvá ze rtů růž.

Na kopečku v prachu cesty, leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty, ale ruka leží dál.

Tvář má zšedivělou strachem, zbylo v ní pár těžkejch chvil,
proužek krve stéká prachem, déšť mu slepil vlas jak jíl.

Déšť ti šeptá jeho jméno, šeptá ho i listoví,
lásku měl rád víc než život, to ti nikdy nepoví