Klokočí

Po babičce klokočí (a po tmě strach) 
a do očí padl ti prach,
proto vím že je nutné, vést řeči smutné
o tom, co bude potom, až budu sám

Ztratila jsi včera klíč, dnes ideál,
všechno je pryč, kdo by se smál?
Proto vím že se sluší mít smutek v duši
vzlykat a přitom říkat: Já rád tě mám

Opuštěné nábřeží, z modravého dýmu chrám
nebo město bez věží, řekni co chceš to ti dám:
zlatý pohár s fermeží, nebo snad s protěží bílý šat
za jediný jediný jediný úsměv chci ti dát

Je tu však to klokočí a po tmě strach
a do očí padl ti prach,
proto vím že se sluší mít smutek v duši
vzlykat a přitom říkat: Já rád tě mám