Japonečka

V Yokohamě v přístavu, kde noc vládne tmou
loučil se tam námořník se svou dívenkou

A Japonečce malé slzičky stékají
když jeho rety rudé slova lásky šeptají

Má Japonečko malá, dřív než zvadne sakur květ
tvoje láska neskonalá donese mě k tobě zpět

Ta chvíle odloučení,rozplyne se jako dým
a potom, děvče milé, budu navždy jenom tvým

Byl to onen námořník, co pro ženy žil
co v každičkém přístavu z číše lásky pil

Na Japonečku malou už dávno zapomněl
na její rety rudé, které kdysi líbat směl